Matka Meera

Moje cesta k Matičce byla plná malých zázraků a nenáhodných náhod.
Nejen že jsem obsadila poslední volné místo v autobuse v termínu, kdy by rozumný člověk předpokládal, že je zbytečné se už o něco pokoušet, ale celá cesta byla magnetická a zřejmá.
Říká se, že Matka na vás začne působit už 20 dní před cestou.
A jsem si jitá, že to muselo fungovat i na tu moji cestu.
Na autobus jsem se dostala spíše zázrakem než vlastními schopnostmi a naše cesta byla plná zvláštních přenosů v čase. Logika zůstala stranou.

Setkání s Matkou je vždy jedinečné. Láska, která protéká tělem i duší. Nejen. Nic neskryjete, odpouštíte sobě i druhým. A prosíte. Za sebe i za ostatní. První den jsem prosila za naši Zemi. Přestože jsem měla seznam, za koho je prosit hlavně. Prosila jsem z celé své duše. A slzy mně stékaly a stékaly.
Dívala jsem se na Matku Meeru a říkala si: „konečně jsem zase u tebe“
Nevím proč. Snad jen – říká se, že ti, kteří se tady potkávají, se už někdy dříve potkali.. a možná, že je setkání s ní návratem k našemu nezatíženému počátku stvoření. Kdoví…
Svým pohledem rozpouští karmické uzlíky a mění životy.
Je milující, trpělivá a tolerantní. A i když vidí naše prohřešky, nesoudí, ale odpouští.
A odpustit je stejné jako milovat. Proto – učme se odpouštět. Sobě i těm druhým. A milujme. Bude nám líp.

Alena