Nejlepší přítelkyně

Narodily jsem se ve stejný den. A dokonce jsme si i trochu podobné. Je moje nejbližší přítelkyně.
Má se mnou svatou trpělivost, když jí stále znovu a znovu vyprávím o svých těžkostech a patálijích. Neznám nikoho oddanějšího. Přesto se mnou často nesouhlasí. Často říkává: „nedělej to, nerozčiluj se kvůli tomu“ a taky hodně často „nech to plavat“. A když mě chce naštvat, tak řekne: „tak to vůbec není sakra! Mysli přece!“
A já mám fakt spoustu trablí a melu se od jednoho břehu ke druhému. Jsem omlácená od šutrů a na nohách mám bahno. Upřímně, jsem v prdeli. Furt dělám to nejlepší co dokážu, ale výsledky nikde.
Někdy si dokonce myslím, že ač dělám co dělám, je to stále horší. Jsem ztracený případ. Hm, jsem pěkná a chytrá, ale není mi to k ničemu. Nikdo mně nerozumí. Jen Ona. A to mně stejně furt remcá do života a já někdy nevím, jestli to se mnou myslí opravdu dobře.
Žiju jako stroj. Z práce do práce. Už se nesměju. Taky není čemu. A když jí to říkám, usměje se a řekne: ‚holka, kde je ta radost, co jsi měla kdysi? Kde je tvůj nadhled? Kde je tvoje moudrost? Dyť to už nejseš vůbec ty. Seš jako vymáčklý citron.“

Já jsem já
„Ty jsi ty. Máš svoje pocity a postoje. Vždyť to je v pořádku. Máš nějaké zkušenosti a vlastnosti. Nestyď se za ně. Přijmi svoje nedostatky.
A přijmi i nedostatky těch druhých. Nemusíš se zavděčit každému a ani nemusíš přijmout každého. Jsi svobodná. Máš právo volby.“
Naslouchám své nejlepší přítelkyni. Naslouchám sama sobě. Protože moje nejlepší přítelkyně je moje duše, se kterou vedu nekončící rozhovory. Je stejně stará jako já. Je mně trochu podobná. Jen mnohem moudřejší.
Učím se respektovat. Sama sebe i všechny kolem mě. Všímám si jejich myšlenek, pocitů, názorů. Já jsem já a moje okolí zrcadlí můj vnitřní domov.
Já jsem a můj život je nekonečný proud.